řetězec

Czech

Etymology

From řetěz +‎ -ec.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈr̝ɛcɛzɛt͡s]

Noun

řetězec m inan

  1. (business) chain
    Jeho rodina vlastní řetězec restaurací. ― His family owns a chain of restaurants.
  1. (computing) string

Declension
Declension of řetězec (soft masculine inanimate reducible)
singular plural
nominative řetězec řetězce
genitive řetězce řetězců
dative řetězci řetězcům
accusative řetězec řetězce
vocative řetězci řetězce
locative řetězci řetězcích
instrumental řetězcem řetězci

Derived terms

Further reading
  • řetězec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • řetězec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • řetězec in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.