dokouřit

Czech

Etymology

From do- +‎ kouřit.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈdokou̯r̝ɪt]

Verb

dokouřit pf

to finish smoking (a cigarette)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dokouřit, dokouřiti	Active adjective	dokouřivší
Verbal noun	dokouření	Passive adjective	dokouřený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dokouřím	dokouříme	—	dokuřme
2nd person	dokouříš	dokouříte	dokuř	dokuřte
3rd person	dokouří	dokouří	—	—

The verb dokouřit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dokouřil	dokouřili	dokouřen	dokouřeni
masculine inanimate	dokouřil	dokouřily	dokouřen	dokouřeny
feminine	dokouřila	dokouřily	dokouřena	dokouřeny
neuter	dokouřilo	dokouřila	dokouřeno	dokouřena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	dokouřiv
feminine + neuter singular	—	dokouřivši
plural	—	dokouřivše

Related terms

kouřit

Further reading

dokouřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
dokouřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
dokouřit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.