dovolení

Czech

Etymology

From dovolit +‎ -ní.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈdovolɛɲiː]

Noun

dovolení n

  1. verbal noun of dovolit
  2. permission
    S dovolením! ― Excuse me! (for example: asking someone to move)

Declension
Declension of dovolení (neuter in -í/-ý)
singular plural
nominative dovolení dovolení
genitive dovolení dovolení
dative dovolení dovolením
accusative dovolení dovolení
vocative dovolení dovolení
locative dovolení dovoleních
instrumental dovolením dovoleními

Further reading
  • dovolení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • dovolení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • dovolení in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.