jmieti
Old Czech
Etymology
From Proto-Slavic *jьměti.
Conjugation
Conjugation
| infinitive | jmieti |
| supine | jmět |
| Nt-participle | jmajě, jmajúc(i), jmajúc(e) |
| S-participle | jměv, jměvši, jědše |
| Present | indicative | imperative | ||||
| singular | dual | plural | singular | dual | plural | |
| 1st person | jmám | jmávě / -va | jmáme / -em / -emy | — | jmějvě / -va | jmějme / -my |
| 2nd person | jmáš | jmáta | jmáte | jměj | jmějta | jmějte |
| 3rd person | jmá | jmáta | jmajú | jměj | jmějta | jmějte |
| Past | aorist | imperfect | ||||
| singular | dual | plural | singular | dual | plural | |
| 1st person | jměch | jměchově / -va | jměchom / -me / -my | jmiech, jmějiech | jmiechově / -va, jmějiechově / -va | jmiechom / -my / -me, jmějiechom / -my / -me |
| 2nd person | jmě | jměsta / -šta | jměste / -šte | jmieše, jmějieše | jmiešta / -sta, jmějiešta / -sta | jmiešte / -ste, jmějiešte / -ste |
| 3rd person | jmě | jměsta / -šta | jměchu | jmieše, jmějieše | jmiešta / -sta, jmějiešta / -sta | jmiechu, jmějiechu |
| Participles | L-participles | Passive participles | ||||
| singular | dual | plural | singular | dual | plural | |
| masculine | jměl | jměla | jměli | jmien | jmiena | jmieni |
| feminine | jměla | jměle | jměly | jmiena | jmieně | jmieny |
| neutral | jmělo | jměle | jměla | jmieno | jmieně | jmiena |
Derived terms
- jmievati (neygmiewal)
- jmětel (gmietelom), jmějitel (gmiegiteli)
- jměnie (gmyenye/gmienie/ymyenym)
- jmět (gmyet)
- jmětina (gmietina)
- jmětinavý (gmyetynawa)
Further reading
- “jmieti”, in Vokabulář webový: webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny [online], Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2006–2023
- Jan Gebauer (1903), “jmieti”, in Slovník staročeský (in Czech), volume 1, Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, page 664
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.