křemen

See also: kremen and kremeň

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech křemen, from Proto-Slavic *kremy.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkr̝̊ɛmɛn]

Noun

křemen m

  1. (mineralogy) quartz

Declension
Declension of křemen (mixed masculine inanimate)
singular plural
nominative křemen křemeny
genitive křemenu, křemene křemenů
dative křemenu, křemeni křemenům
accusative křemen křemeny
vocative křemeni křemeny
locative křemeni, křemenu křemenech
instrumental křemenem křemeny

Further reading
  • křemen in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • křemen in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.