křen

See also: Kren, Krên, and krèn

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech křěn, chřěn, from Proto-Slavic *xrěnъ (“horseradish”).

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkr̝̊ɛn]
  • Rhymes: -ɛn

Noun

křen m

  1. horseradish
  2. (slang) cockblocker

Declension
Declension of křen (hard masculine inanimate)
singular plural
nominative křen křeny
genitive křenu křenů
dative křenu křenům
accusative křen křeny
vocative křene křeny
locative křenu křenech
instrumental křenem křeny

Further reading
  • křen in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • křen in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • křen in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.