klín

See also: klin

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech klín, from Proto-Slavic *klinъ.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkliːn]
  • Hyphenation: klín

Noun

klín m inan

  1. wedge (simple machine)
  2. lap
  3. (heraldry) pile

Declension
Declension of klín (hard masculine inanimate)
singular plural
nominative klín klíny
genitive klína, klínu klínů
dative klínu klínům
accusative klín klíny
vocative klíne klíny
locative klíně, klínu klínech
instrumental klínem klíny

Further reading
  • klín in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • klín in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Old Czech

Etymology

From Proto-Slavic *klinъ.

Noun

klín m

  1. wedge (simple machine)
  2. lap

Declension
Declension (pattern dub)
singular dual plural
nominative klín klína, klíny klíni, klínové (klínoví), klíny
genitive klína, klínu klínú (klínou) klínóv (klínuov, klínů), klín
dative klínu, klínovi klínoma, klínama klínóm (klínuom, klínům)
accusative klín, klína klína, klíny klíny
vocative klíne klína, klíny klíni, klínové (klínoví), klíny
locative klíně (klíne), klínu, klínovi klínú (klínou) klíniech (klíních), klínech, klínách
instrumental klínem klínoma, klínama klíny, klínmi, klínami

Descendants
  • Czech: klín

Further reading
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.