klekání

Czech

Etymology

From klekat +‎ -ání.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈklɛkaːɲiː]
  • Hyphenation: kle‧ká‧ní

Noun

klekání n

  1. verbal noun of klekat
  2. Angelus bell

Declension
Declension of klekání (neuter in -í/-ý)
singular plural
nominative klekání klekání
genitive klekání klekání
dative klekání klekáním
accusative klekání klekání
vocative klekání klekání
locative klekání klekáních
instrumental klekáním klekáními
nouns
verbs

Further reading
  • klekání in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • klekání in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • klekání in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.