knihkupec

See also: kníhkupec

Czech

Etymology

From kniha +‎ kupec.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkɲɪxkupɛt͡s]

Noun

knihkupec m inan

  1. bookseller, bookman

Declension
Declension of knihkupec (soft masculine animate reducible)
singular plural
nominative knihkupec knihkupci
genitive knihkupce knihkupců
dative knihkupcovi, knihkupci knihkupcům
accusative knihkupce knihkupce
vocative knihkupče knihkupci
locative knihkupcovi, knihkupci knihkupcích
instrumental knihkupcem knihkupci

Derived terms
  • knihkupecký

Further reading
  • knihkupec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • knihkupec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • knihkupec in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.