koření

See also: koreni

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kořenie, from Proto-Slavic *korenьje.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkor̝ɛɲiː]

Noun

koření n

  1. spice

Declension
Declension of koření (neuter in -í/-ý)
singular plural
nominative koření koření
genitive koření koření
dative koření kořením
accusative koření koření
vocative koření koření
locative koření kořeních
instrumental kořením kořeními
  • kořenář m
  • kořenářka f
  • kořeněný m
  • kořenit
  • kořenka f

Further reading
  • koření in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • koření in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.