kořist

See also: korist

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kořist, from Proto-Slavic *koristь.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkor̝ɪst]

Noun

kořist f

  1. prey
    Antonyms: šelma, dravec
    Dravec číhal na svou kořist. ― The predator lay in wait for its prey.
  2. plunder, spoil
    Loupežníci si rozdělili tučnou kořist. ― The thieves have divided an abundant plunder.

Declension
Declension of kořist (mixed i-stem [type 'pěst'] feminine)
singular plural
nominative kořist kořisti
genitive kořisti kořistí
dative kořisti kořistím, kořistem
accusative kořist kořisti
vocative kořisti kořisti
locative kořisti kořistích, kořistech
instrumental kořistí kořistmi

Further reading
  • kořist in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kořist in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • kořist in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.