konečník

Czech

Etymology

From konec (“end”) +‎ -ník.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkonɛt͡ʃɲiːk]
  • Rhymes: -ɛtʃɲiːk
  • Hyphenation: ko‧neč‧ník

Noun

konečník m inan

  1. (anatomy) rectum
    Synonym: rektum

Declension
Declension of konečník (velar masculine inanimate)
singular plural
nominative konečník konečníky
genitive konečníku konečníků
dative konečníku konečníkům
accusative konečník konečníky
vocative konečníku konečníky
locative konečníku konečnících
instrumental konečníkem konečníky

Further reading
  • konečník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • konečník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • konečník in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.