konstituce

Czech

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkonstɪtut͡sɛ]

Noun

konstituce f

  1. constitution (system of laws that regulates an institution)
  2. constitution (a person's physique or temperament)
  3. constitution (composition)
  4. ecclesiastical decree or document
  5. the act, or process of setting something up, or establishing something; the composition or structure of such a thing; its makeup

Declension
Declension of konstituce (soft feminine)
singular plural
nominative konstituce konstituce
genitive konstituce konstitucí
dative konstituci konstitucím
accusative konstituci konstituce
vocative konstituce konstituce
locative konstituci konstitucích
instrumental konstitucí konstitucemi
  • konstitucionalismus
  • konstitucionalistika
  • konstituční
  • konstituovat

Further reading
  • konstituce in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • konstituce in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • konstituce in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.