krotitel

Czech

Etymology

From krotit (“to tame”) +‎ -tel.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkrocɪtɛl]
  • Hyphenation: kro‧ti‧tel

Noun

krotitel m anim (feminine krotitelka)

  1. tamer

Declension
Declension of krotitel (soft masculine animate)
singular plural
nominative krotitel krotitelé
genitive krotitele krotitelů
dative krotitelovi, krotiteli krotitelům
accusative krotitele krotitele
vocative krotiteli krotitelé
locative krotitelovi, krotiteli krotitelích
instrumental krotitelem krotiteli

Derived terms
  • krotitelský

Further reading
  • krotitel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • krotitel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • krotitel in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.