mocnář

Czech

Etymology

From mocný (“powerful”) +‎ -ář.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈmot͡snaːr̝̊]
  • Hyphenation: moc‧nář

Noun

mocnář m anim (feminine mocnářka)

  1. monarch, sovereign, ruler
    Synonyms: monarcha, panovník, vladař

Declension
Declension of mocnář (soft masculine animate)
singular plural
nominative mocnář mocnáři
genitive mocnáře mocnářů
dative mocnářovi, mocnáři mocnářům
accusative mocnáře mocnáře
vocative mocnáři mocnáři
locative mocnářovi, mocnáři mocnářích
instrumental mocnářem mocnáři

Derived terms

Further reading
  • mocnář in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • mocnář in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • mocnář in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.