mučitel

See also: mučiteľ

Czech

Etymology

From mučit +‎ -tel. Cognates include Russian мучитель (mučitelʹ).

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈmut͡ʃɪtɛl]

Noun

mučitel m anim (feminine mučitelka)

  1. torturer

Declension
Declension of mučitel (soft masculine animate)
singular plural
nominative mučitel mučitelé
genitive mučitele mučitelů
dative mučitelovi, mučiteli mučitelům
accusative mučitele mučitele
vocative mučiteli mučitelé
locative mučitelovi, mučiteli mučitelích
instrumental mučitelem mučiteli

See also
  • trapič
  • trapitel
  • trýznitel
  • sužovatel

Further reading
  • mučitel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • mučitel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • mučitel in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.