obrátka

Czech

Etymology

From obrátit +‎ -ka.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈobraːtka]

Noun

obrátka f

  1. revolution, turn, turnabout

Declension
Declension of obrátka (hard feminine reducible)
singular plural
nominative obrátka obrátky
genitive obrátky obrátek
dative obrátce obrátkám
accusative obrátku obrátky
vocative obrátko obrátky
locative obrátce obrátkách
instrumental obrátkou obrátkami
  • obrátkovost f

Further reading
  • obrátka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • obrátka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • obrátka in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.