omluvit

Czech

Etymology

From o- +‎ mluvit.

Pronunciation

IPA^(key): /ˈomluvɪt/

Verb

omluvit pf (imperfective omlouvat)

(transitive) to excuse
Omluvte mě. ― Excuse me.
(reflexive with se) to apologize

Conjugation

Conjugation

Infinitive	omluvit, omluviti	Active adjective	omluvivší
Verbal noun	—	Passive adjective	omluvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	omluvím	omluvíme	—	omluvme
2nd person	omluvíš	omluvíte	omluv	omluvte
3rd person	omluví	omluví	—	—

The verb omluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	omluvil	omluvili	omluven	omluveni
masculine inanimate	omluvil	omluvily	omluven	omluveny
feminine	omluvila	omluvily	omluvena	omluveny
neuter	omluvilo	omluvila	omluveno	omluvena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	omluviv
feminine + neuter singular	—	omluvivši
plural	—	omluvivše

Derived terms

omluva f
omluvitelný m

Further reading

omluviti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
omluviti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
omluvit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.