osvědčení

Czech

Etymology

From osvědčit +‎ -ení.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈosvjɛt͡ʃɛɲiː]

Noun

osvědčení n

  1. verbal noun of osvědčit
  2. certificate (a document containing a certified statement)
    Synonym: certifikát

Declension
Declension of osvědčení (neuter in -í/-ý)
singular plural
nominative osvědčení osvědčení
genitive osvědčení osvědčení
dative osvědčení osvědčením
accusative osvědčení osvědčení
vocative osvědčení osvědčení
locative osvědčení osvědčeních
instrumental osvědčením osvědčeními

See also

Further reading
  • osvědčení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • osvědčení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • osvědčení in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.