příchuť

Czech

Etymology

From pří- +‎ chuť.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈpr̝̊iːxuc]

Noun

příchuť f

  1. flavor, flavoring

Declension
Declension of příchuť (mixed i-stem [type 'žluč'] feminine)
singular plural
nominative příchuť příchuti, příchutě
genitive příchuti, příchutě příchutí
dative příchuti příchutím
accusative příchuť příchuti, příchutě
vocative příchuti příchuti, příchutě
locative příchuti příchutích
instrumental příchutí příchutěmi

Further reading
  • příchuť in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • příchuť in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • příchuť in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.