příjemce

Czech

Etymology

From přijmout +‎ -ce.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈpr̝̊iːjɛmt͡sɛ]

Noun

příjemce m anim (feminine příjemkyně)

  1. recipient, receiver (person)
  2. consignee

Declension
Declension of příjemce (masculine animate in -e)
singular plural
nominative příjemce příjemci
genitive příjemce příjemců
dative příjemcovi, příjemci příjemcům
accusative příjemce příjemce
vocative příjemce příjemci
locative příjemcovi, příjemci příjemcích
instrumental příjemcem příjemci

See also

Further reading
  • příjemce in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • příjemce in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • příjemce in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.