povolení

Czech

Etymology

From povolit +‎ -ení.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈpovolɛɲiː]

Noun

povolení n

  1. verbal noun of povolit
  2. permit
  3. permission

Declension
Declension of povolení (neuter in -í/-ý)
singular plural
nominative povolení povolení
genitive povolení povolení
dative povolení povolením
accusative povolení povolení
vocative povolení povolení
locative povolení povoleních
instrumental povolením povoleními

Antonyms

Further reading
  • povolení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • povolení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • povolení in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.