průkaz

Czech

Etymology

Deverbal from prokázat.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈpruːkas]

Noun

průkaz m

  1. card, pass, permit, licence

Declension
Declension of průkaz (hard masculine inanimate)
singular plural
nominative průkaz průkazy
genitive průkazu průkazů
dative průkazu průkazům
accusative průkaz průkazy
vocative průkaze průkazy
locative průkaze, průkazu průkazech
instrumental průkazem průkazy

Derived terms

Further reading
  • průkaz in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • průkaz in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • průkaz in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.