rozkol

Czech

Etymology

Borrowed from Russian раско́л (raskól).

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈroskol]
  • Hyphenation: roz‧kol

Noun

rozkol m

  1. schism, split
    Synonyms: rozštěp, schizma
  2. discrepancy, conflict
    Synonyms: nesoulad, rozpor

Declension
Declension of rozkol (hard masculine inanimate)
singular plural
nominative rozkol rozkoly
genitive rozkolu rozkolů
dative rozkolu rozkolům
accusative rozkol rozkoly
vocative rozkole rozkoly
locative rozkolu rozkolech
instrumental rozkolem rozkoly

Derived terms
noun
  • rozkolník

Further reading
  • rozkol in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • rozkol in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.