rozmlouvat
Czech
Etymology
From roz- + mlouvat.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈrozm̩lou̯vat]
Verb
rozmlouvat impf (perfective rozmluvit)
Conjugation
Conjugation
| Infinitive | rozmlouvat, rozmlouvati | Active adjective | rozmlouvající |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozmlouvání | Passive adjective | rozmlouvaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozmlouvám | rozmlouváme | — | rozmlouvejme |
| 2nd person | rozmlouváš | rozmlouváte | rozmlouvej | rozmlouvejte |
| 3rd person | rozmlouvá | rozmlouvají | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive rozmlouvat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozmlouval | rozmlouvali | rozmlouván | rozmlouváni |
| masculine inanimate | rozmlouvaly | rozmlouvány | ||
| feminine | rozmlouvala | rozmlouvána | ||
| neuter | rozmlouvalo | rozmlouvala | rozmlouváno | rozmlouvána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | rozmlouvaje | — |
| feminine + neuter singular | rozmlouvajíc | — |
| plural | rozmlouvajíce | — |
Related terms
- rozmlouvání
Further reading
- rozmlouvati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozmlouvati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozmlouvat in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.