rušitel

Czech

Etymology

From rušit (“to disturb”) +‎ -tel.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈruʃɪtɛl]
  • Rhymes: -ɪtɛl
  • Hyphenation: ru‧ši‧tel

Noun

rušitel m anim (feminine rušitelka)

  1. violator, disturber, troublemaker
    Synonym: ničitel
    Antonyms: zakladatel, zřizovatel

Declension
Declension of rušitel (soft masculine animate)
singular plural
nominative rušitel rušitelé
genitive rušitele rušitelů
dative rušitelovi, rušiteli rušitelům
accusative rušitele rušitele
vocative rušiteli rušitelé
locative rušitelovi, rušiteli rušitelích
instrumental rušitelem rušiteli

Further reading
  • rušitel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • rušitel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • rušitel in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.