sloučit

Czech

Etymology

From s- +‎ loučit.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈslou̯t͡ʃɪt]

Verb

sloučit pf

(transitive) to merge
(reflexive with se) to merge

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sloučit, sloučiti	Active adjective	sloučivší
Verbal noun	sloučení	Passive adjective	sloučený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	sloučím	sloučíme	—	slučme
2nd person	sloučíš	sloučíte	sluč	slučte
3rd person	sloučí	sloučí	—	—

The verb sloučit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	sloučil	sloučili	sloučen	sloučeni
masculine inanimate	sloučil	sloučily	sloučen	sloučeny
feminine	sloučila	sloučily	sloučena	sloučeny
neuter	sloučilo	sloučila	sloučeno	sloučena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	sloučiv
feminine + neuter singular	—	sloučivši
plural	—	sloučivše

Related terms

adjectives

sloučený
slučitelný

noun

sloučenina

Further reading

sloučiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
sloučiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
sloučit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.