sloužit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech slúžiti, from Proto-Slavic *služìti.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈslou̯ʒɪt]
Audio (file)
Rhymes: -ouʒɪt

Verb

sloužit impf (perfective posloužit)

to serve (somebody)
to serve as, to be used as (k (for) + dative case)
K čemu to slouží? ― What is this used for?

K tomu slouží. ― That's what they're for.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sloužit, sloužiti	Active adjective	sloužící
Verbal noun	sloužení	Passive adjective	sloužený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	sloužím	sloužíme	—	služme
2nd person	sloužíš	sloužíte	služ	služte
3rd person	slouží	slouží	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive sloužit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	sloužil	sloužili	sloužen	slouženi
masculine inanimate	sloužil	sloužily	sloužen	slouženy
feminine	sloužila	sloužily	sloužena	slouženy
neuter	sloužilo	sloužila	slouženo	sloužena

Transgressives	present	past
masculine singular	slouže	—
feminine + neuter singular	sloužíc	—
plural	sloužíce	—

Related terms

dosloužit
nasloužit
obsloužit
obsluha
odsloužit
posloužit
prosloužit
přesloužit
přesluhovat
slouha
sluha
služba
služebná
služebnický
služební
služebník
služebnost
služka
vysloužilec
vysloužilý
vysloužit
výslužka
zasloužilý
zasloužit
zásluha

Further reading

sloužiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
sloužiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
sloužit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.