smluvit

Czech

Etymology

From s- +‎ mluvit.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈsm̩luvɪt]

Verb

smluvit pf

  1. to arrange (sth)
  2. to agree (on sth)
  3. to settle
  4. to negotiate

Conjugation
Conjugation
Infinitive smluvit, smluviti Active adjective smluvivší
Verbal noun smluvení Passive adjective smluvený
Present formsindicativeimperative
singularpluralsingularplural
1st person smluvímsmluvíme—smluvme
2nd person smluvíšsmluvítesmluvsmluvte
3rd person smluvísmluví——
The verb smluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
ParticiplesPast participlesPassive participles
singularpluralsingularplural
masculine animate smluvilsmluvilismluvensmluveni
masculine inanimate smluvilysmluveny
feminine smluvilasmluvena
neuter smluvilosmluvilasmluvenosmluvena
Transgressives present past
masculine singular —smluviv
feminine + neuter singular —smluvivši
plural —smluvivše

Further reading
  • smluviti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • smluviti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • smluvit in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.