společník

Czech

Etymology

From spolek (“fellowship”) +‎ -ník.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈspolɛt͡ʃɲiːk]
  • Rhymes: -ɛtʃɲiːk
  • Hyphenation: spo‧leč‧ník

Noun

společník m anim (feminine společnice)

  1. companion
    Synonym: druh
  2. partner (a member of a business partnership)
    Synonyms: partner, účastník

Declension
Declension of společník (velar masculine animate)
singular plural
nominative společník společníci
genitive společníka společníků
dative společníkovi, společníku společníkům
accusative společníka společníky
vocative společníku společníci
locative společníkovi, společníku společnících
instrumental společníkem společníky

Further reading
  • společník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • společník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • společník in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.