spolužák

Czech

Etymology

From spolu- +‎ žák.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈspoluʒaːk]

Noun

spolužák m anim (feminine spolužačka or spolužákyně)

  1. classmate
  2. schoolmate

Declension
Declension of spolužák (velar masculine animate)
singular plural
nominative spolužák spolužáci
genitive spolužáka spolužáků
dative spolužákovi, spolužáku spolužákům
accusative spolužáka spolužáky
vocative spolužáku spolužáci
locative spolužákovi, spolužáku spolužácích
instrumental spolužákem spolužáky

Further reading
  • spolužák in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • spolužák in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.