výjimka

See also: vyjímka

Czech

Alternative forms

Etymology

Deverbal from vyjmout.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈviːjɪmka]

Noun

výjimka f

  1. exception
    udělat výjimku ― to make an exception
    získat výjimku ― to get an exemption

Declension
Declension of výjimka (hard feminine reducible)
singular plural
nominative výjimka výjimky
genitive výjimky výjimek
dative výjimce výjimkám
accusative výjimku výjimky
vocative výjimko výjimky
locative výjimce výjimkách
instrumental výjimkou výjimkami

Further reading
  • výjimka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • výjimka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • výjimka in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.