velitel

Czech

Etymology

From velet +‎ -tel.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈvɛlɪtɛl]
  • Rhymes: -ɪtɛl

Noun

velitel m anim (feminine velitelka)

  1. commander (One who exercises control and direction of a military or naval organization)
    velitel armády ― army commander
    Policista podal hlášení o akci svému veliteli. ― The officer reported on the action to his commander.

Declension
Declension of velitel (soft masculine animate)
singular plural
nominative velitel velitelé
genitive velitele velitelů
dative velitelovi, veliteli velitelům
accusative velitele velitele
vocative veliteli velitelé
locative velitelovi, veliteli velitelích
instrumental velitelem veliteli

Further reading
  • velitel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • velitel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • velitel in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.