vikář

See also: vikar and Vikar

Czech

Etymology

Borrowed from Latin vicarius.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈvɪkaːr̝̊]
Rhymes: -ɪkaːr̝̊
Hyphenation: vi‧kář

Noun

vikář m anim

(Roman Catholicism) vicar

Declension

Declension of vikář (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	vikář	vikáři, vikářové
genitive	vikáře	vikářů
dative	vikářovi, vikáři	vikářům
accusative	vikáře	vikáře
vocative	vikáři	vikáři, vikářové
locative	vikářovi, vikáři	vikářích
instrumental	vikářem	vikáři

Hypernyms

duchovní (“clergyman”)

Derived terms

vikářský
vikářství

Further reading

vikář in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
vikář in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
vikář in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.