kočka

See also: kocka, kócka, and kóčka

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kočka, from Proto-Slavic *koťьka.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkot͡ʃka]
  • audio(file)
  • Hyphenation: koč‧ka
  • Rhymes: -otʃka

Noun

kočka f (masculine kocour)

  1. cat (domestic animal)
    Synonyms: míca, micka, číča
    hrát si jako kočka s myší ― to play cat and mouse
  2. (colloquial) attractive woman

Declension
Declension of kočka (hard feminine reducible)
singular plural
nominative kočka kočky
genitive kočky koček
dative kočce kočkám
accusative kočku kočky
vocative kočko kočky
locative kočce kočkách
instrumental kočkou kočkami

Further reading
  • kočka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • kočka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kočka in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Noun

kočka f

  1. cat

Declension
Declension (pattern žena)
singular dual plural
nominative kočka kočcě (kočce) kočky
genitive kočky kočkú (kočkou) koček
dative kočcě (kočce) kočkama, kočkoma kočkám
accusative kočku kočcě (kočce) kočky
vocative kočko kočcě (kočce) kočky
locative kočcě (kočce) kočkú (kočkou) kočkách
instrumental kočkú (kočkou) kočkama, kočkoma kočkami

Descendants
  • Czech: kočka

Further reading
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.