předmět

See also: predmet

Czech

Etymology

Borrowed from Polish przedmiot.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈpr̝̊ɛdm̩ɲɛt]
  • audio(file)

Noun

předmět m inan

  1. object (thing)
  2. (grammar) object (noun phrase which is an internal complement of a verb phrase or a prepositional phrase)
    Coordinate term: podmět
  3. subject (area of study)
  4. subject (of a mail)

Declension
Declension of předmět (hard masculine inanimate)
singular plural
nominative předmět předměty
genitive předmětu předmětů
dative předmětu předmětům
accusative předmět předměty
vocative předměte předměty
locative předmětě, předmětu předmětech
instrumental předmětem předměty

Derived terms
  • bezpředmětný
  • předmětný

Descendants
  • → Serbo-Croatian: predmet

Further reading
  • předmět in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • předmět in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.