vykřičník

Czech

Alternative forms
  • vykřikník (obsolete)

Etymology

From výkřik (“shout”) +‎ -ník.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈvɪkr̝̊ɪt͡ʃɲiːk]
  • Hyphenation: vy‧křič‧ník

Noun

vykřičník m inan

  1. exclamation mark
    Hypernym: interpunkce

Declension
Declension of vykřičník (velar masculine inanimate)
singular plural
nominative vykřičník vykřičníky
genitive vykřičníku vykřičníků
dative vykřičníku vykřičníkům
accusative vykřičník vykřičníky
vocative vykřičníku vykřičníky
locative vykřičníku vykřičnících
instrumental vykřičníkem vykřičníky

Coordinate terms

Further reading
  • vykřičník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • vykřičník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • vykřičník in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.