harmonikář

Czech

Etymology

From harmonika (“harmonica, accordion”) +‎ -ář.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈɦarmonɪkaːr̝̊]
  • Rhymes: -ɪkaːr̝̊
  • Hyphenation: har‧mo‧ni‧kář

Noun

harmonikář m anim (feminine harmonikářka)

  1. harmonicist
  2. accordionist

Declension
Declension of harmonikář (soft masculine animate)
singular plural
nominative harmonikář harmonikáři
genitive harmonikáře harmonikářů
dative harmonikářovi, harmonikáři harmonikářům
accusative harmonikáře harmonikáře
vocative harmonikáři harmonikáři
locative harmonikářovi, harmonikáři harmonikářích
instrumental harmonikářem harmonikáři

Further reading
  • harmonikář in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • harmonikář in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • harmonikář in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.