kouřit

See also: kourit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kúřiti, from Proto-Slavic *kuriti.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkou̯r̝ɪt]
  • Audio(file)
  • Rhymes: -our̝ɪt

Verb

kouřit impf (perfective zakouřit)

  1. to smoke (to deliberately inhale smoke)

Conjugation
Conjugation
Infinitive kouřit, kouřiti Active adjective kouřící
Verbal noun kouření Passive adjective kouřený
Present formsindicativeimperative
singularpluralsingularplural
1st person kouřímkouříme—kuřme
2nd person kouříškouřítekuřkuřte
3rd person kouříkouří——
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kouřit.
ParticiplesPast participlesPassive participles
singularpluralsingularplural
masculine animate kouřilkouřilikouřenkouřeni
masculine inanimate kouřilykouřeny
feminine kouřilakouřena
neuter kouřilokouřilakouřenokouřena
Transgressives present past
masculine singular kouře—
feminine + neuter singular kouříc—
plural kouříce—
verbs
  • dokouřit
  • nakouřit
  • odkouřit
  • okouřit
  • pokouřit
  • prokouřit
  • rozkouřit
  • vykouřit
  • zakouřit
nouns

Further reading
  • kouřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kouřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • kouřit in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.