mocněnec

Czech

Etymology

From mocněn +‎ -ec.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈmot͡sɲɛnɛt͡s]

Noun

mocněnec m

  1. (mathematics) base (number raised to the power of an exponent)
    Synonym: základ

Declension
Declension of mocněnec (soft masculine inanimate reducible)
singular plural
nominative mocněnec mocněnce
genitive mocněnce mocněnců
dative mocněnci mocněncům
accusative mocněnec mocněnce
vocative mocněnci mocněnce
locative mocněnci mocněncích
instrumental mocněncem mocněnci

Further reading
  • mocněnec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • mocněnec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • mocněnec in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.