témě

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech témě, from Proto-Slavic *těmę.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈtɛːmɲɛ]

Noun

témě n

  1. (archaic or literary) Alternative form of temeno (“crown (of the head), vertex”)

Declension
Declension of témě (n-stem neuter irreg-stem)
singular plural
nominative témě temena
genitive temena, temene temen
dative temeni, temenu temenům
accusative témě temena
vocative témě temena
locative temeně, temeni, temenu temenech
instrumental temenem temeny

Further reading
  • témě in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • témě in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • témě in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.