výslech

Czech

Etymology

Deverbal from vyslechnout.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈviːslɛx]

Noun

výslech m

  1. interrogation, questioning

Declension
Declension of výslech (velar masculine inanimate)
singular plural
nominative výslech výslechy
genitive výslechu výslechů
dative výslechu výslechům
accusative výslech výslechy
vocative výslechu výslechy
locative výslechu výsleších
instrumental výslechem výslechy

Further reading
  • výslech in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • výslech in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • výslech in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.