zvukař

Czech

Etymology

From zvuk (“sound”) +‎ -ař.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈzvukar̝̊]
  • Hyphenation: zvu‧kař

Noun

zvukař m anim (feminine zvukařka)

  1. sound engineer, soundman

Declension
Declension of zvukař (soft masculine animate)
singular plural
nominative zvukař zvukaři
genitive zvukaře zvukařů
dative zvukařovi, zvukaři zvukařům
accusative zvukaře zvukaře
vocative zvukaři zvukaři
locative zvukařovi, zvukaři zvukařích
instrumental zvukařem zvukaři

Derived terms
  • zvukařský
  • zvukařství

Further reading
  • zvukař in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • zvukař in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • zvukař in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.