čistič

See also: cistic

Czech

Etymology

From čistit +‎ -č.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈt͡ʃɪscɪt͡ʃ]

Noun

čistič m inan

  1. purifier, cleanser, clearer

Declension
Declension of čistič (soft masculine inanimate)
singular plural
nominative čistič čističe
genitive čističe čističů
dative čističi čističům
accusative čistič čističe
vocative čističi čističe
locative čističi čističích
instrumental čističem čističi

Noun

čistič m anim

  1. cleaner (person who cleans)
    čistič bot ― shoe shiner

Declension
Declension of čistič (soft masculine animate)
singular plural
nominative čistič čističi
genitive čističe čističů
dative čističovi, čističi čističům
accusative čističe čističe
vocative čističi čističi
locative čističovi, čističi čističích
instrumental čističem čističi

Further reading
  • čistič in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • čistič in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • čistič in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.