buřič

See also: buric

Czech

Etymology

From bouřit +‎ -č.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈbur̝ɪt͡ʃ]

Noun

buřič m anim (feminine buřička)

  1. rebel, insurgent
    Synonym: vzbouřenec

Declension
Declension of buřič (soft masculine animate)
singular plural
nominative buřič buřiči
genitive buřiče buřičů
dative buřičovi, buřiči buřičům
accusative buřiče buřiče
vocative buřiči buřiči
locative buřičovi, buřiči buřičích
instrumental buřičem buřiči

Derived terms

Further reading
  • buřič in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • buřič in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • buřič in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.