zmocnit

Czech

Etymology

From z- +‎ mocnit.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈzmot͡sɲɪt]

Verb

zmocnit pf (imperfective zmocňovat)

(reflexive with se) to seize
Zmocnil se mě strach. ― I was overcome with fear.
to empower

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zmocnit, zmocniti	Active adjective	zmocnivší
Verbal noun	í	Passive adjective	zmocněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zmocním	zmocníme	—	zmocněme
2nd person	zmocníš	zmocníte	zmocni	zmocněte
3rd person	zmocní	zmocní	—	—

The verb zmocnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zmocnil	zmocnili	zmocněn	zmocněni
masculine inanimate	zmocnil	zmocnily	zmocněn	zmocněny
feminine	zmocnila	zmocnily	zmocněna	zmocněny
neuter	zmocnilo	zmocnila	zmocněno	zmocněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zmocniv
feminine + neuter singular	—	zmocnivši
plural	—	zmocnivše

Derived terms

zmocněnec m

Related terms

zplnomocnit

Further reading

zmocniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
zmocniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
zmocnit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.