ročník

Czech

Etymology

From rok +‎ -ník.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈrot͡ʃɲiːk]
  • Audio(file)

Noun

ročník m inan

  1. year (a level or grade at school or college)
    Hana je studentka prvního ročníku. ― Hana is a first-year student

Declension
Declension of ročník (velar masculine inanimate)
singular plural
nominative ročník ročníky
genitive ročníku ročníků
dative ročníku ročníkům
accusative ročník ročníky
vocative ročníku ročníky
locative ročníku ročnících
instrumental ročníkem ročníky

Further reading
  • ročník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • ročník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • ročník in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.